Spokojenost pacientů: celkovecelkovecelkovecelkovecelkove
Který zákrok je pro mne vhodný Kolik mě bude zákrok stát? Kolik ušetřím s laserovou operací Objednat na konzultaci

Laserová operace musí být dražší než brýle
31.08.2017

Zdá se mi, že krátkozrakost je u nás daleko častější než dříve. Je to jen můj dojem?

Je to pravda. Souvisí to mimo jiné s tím, jak se u nás za posledních dvacet třicet let změnil životní styl. Z dlouhodobého hlediska ale nesmíme zapomenout, že dnes umíme vady zraku řešit daleko efektivněji než v dávných dobách, a lidé se zhoršeným zrakem tedy díky tomu běžně přežívají. V pravěku byl krátkozraký lovec prakticky odsouzen k smrti a nepředal své geny dále. Ostatně to je důvod, proč se krátkozrakost vyskytuje častěji u žen než u mužů. Ženy nebyly zvyklé a nepotřebovaly se dívat tak často do dálky.

Za našich dětských let to neměl spolužák s brýlemi na základní škole lehké. Jak je to dnes?

Opět se to velmi liší. V Evropě jsou něco jako módní doplněk, dokonce už ani děti nejsou mezi vrstevníky terčem posměšků jako dříve. Asie je ale úplně jiný případ. Tam jsou brýle stále vnímány jako něco negativního, jako handicap. Člověk s brýlemi na sebe ukazuje: „Podívejte, nejsem plnohodnotný.“ Proto v Japonsku či  Koreji najdete obrovské množství pracovišť, která dělají desítky tisíc operací očí ročně. Pokud jde o děti v České republice, krátkozrakých přibývá. Je to dáno tím, že se méně pohybují venku, mnohem častěji zaostřují na kratší vzdálenost, dívají se na televizi, do tabletů nebo počítačů. Příklad z Asie: asijské národy jsou více zaměřeny na učení. Z toho vyplývá daleko častější zaostřování na krátkou vzdálenost, a tedy větší namáhání očí. Mají také nesrovnatelně vyšší výskyt krátkozrakosti, u Korejců je to až devadesát osm procent populace.

To, že nám televize zkazí oči, tedy není mýtus?

Takhle bych se na to nedíval. Jde hlavně o to, že dnes častěji zaostřujeme na krátkou vzdálenost. Televize, počítače nebo mobily vám tu vadu nezpůsobí, ony ji pouze zdůrazní nebo její vznik uspíší. Pořád hraje důležitou roli genetika, takže pokud máte dispozice ke krátkozrakosti, tak přijde. A častým díváním se na všechny ty monitory se projeví dříve.

Existuje nějaká efektivní péče o zrak? Můžeme udělat něco pro to, aby se nezhoršoval?

Možná jste slyšel o pravidlu „Dvacet, dvacet, dvacet“. To znamená po dvaceti minutách dívání se do monitoru zaostřit nejméně na dvacet vteřin na vzdálenost minimálně dvacet stop. Zkrátka střídat vzdálenosti, do kterých se díváme. Používat oči pestrým způsobem. A pak samozřejmě chodit pravidelně na kontroly, například makulární degenerace sítnice nebo glaukom se dají řešit, jsou-li zjištěny včas.

Jak se posunuly laserové korekce očních vad? Nosím brýle od roku 1987. Když k nám dorazil laser, každý mě od toho odrazoval. Jsou obavy z laserových operací namístě?

To nosíte brýle zhruba od doby, kdy byl laser k operaci očí komerčně použit poprvé. K nám se tedy dostal až na začátku devadesátých let a je pravda, že tehdy byla tato metoda v plenkách. První generace laserů byla skutečně poměrně nešetrná k rohovce. Paprsek byl silný, rohovka se přehřívala. Postupně se paprsky ztenčovaly a na rozdíl od prvních laserů už bylo možné ty novější zamířit více lokálně, takže rohovka tolik netrpěla. Lasery se stále zdokonalovaly, aby byly vůči očím šetrnější . Dnes je to opravdu velmi bezpečný způsob, jak se zbavit vybraných očních vad.

Dost lidí se ale stále bojí - třeba já. Jak byste mě přesvědčil?

No vidíte, patříte do skupiny lidí, kteří mají strach z neznámého. Chápu, je to zásah do oka. Určitě bych vám laserovou operaci nedoporučil, pokud by vyšetření ukázalo, že by pro vás nebyla vhodná. Proti laserovým operacím se často stavějí lidé, kteří mají nedostatek znalostí, a pak poskytovatelé „konkurenčních“ řešení. Jsou to jak optici, tak zejména různí šarlatáni nabízející bylinné kůry, zrakové kursy, cvičení či masážní přístroje, jež mají vrátit zrak. Mnohdy jde o holé nesmysly, ale byznys je to asi zajímavý. Pro operaci je třeba vybrat si správné pracoviště, což v současnosti není jednoduché. Důrazně varuji před přehnaně velkými slevami a nízkými cenami či „rychlostí“ spočívající ve vyšetření  a operaci v jeden den či na zákaldě krátkého vyšetření. Operace musí být vždy dražší než brýle. Vyšetření musí být podrobné a trvat dvě až tři hodiny.

A co argument, že nikdo neví, jak to s operovaným bude za dvacet třicet let?

Ten odpadá, protože první operace proběhly právě před těmi téměř třiceti lety. Navíc je už dnes laserových metod více a my na základě důkladného vyšetření pacientovi doporučíme tu pro něho nejvhodnější. Máme štěstí, že na našich pracovištích můžeme nabídnout úplně všechny metody včetně té nejmodernější, tedy ReLEx Smile, již má patentovanou firma Carl Zeiss. Výsledky jsou úžasné a lidé odcházejí nadšení.

Slyšel jsem také, že dříve se na laser chodilo až po ustálení oční vady. A že v případě dalšího zhoršování krátkozrakosti nebylo možné provést reoperaci. Jak je to dnes?

Tohle neplatí stoprocentně. My jsme například v roce 2008 zavedli doživotní záruku, která lidem garantuje, že v případě zhoršení nemusejí do operace znovu investovat. Takže opakované laserové zákroky možné jsou. U nás k nim dochází zhruba v šesti procentech případů-

Kdy laserovou operaci nedoporučujete?

V první řadě je to otázka celkového zdravotního stavu. Laser určitě není vhodný pro pacienty s tendencí k takzvaným keloidním jizvám. To znamená, že tkáň kolem hojící se rány naroste a jizva je pak výrazná, vystouplá. To by v oku hodně vadilo. Velkou roli dále hraje stav rohovky, autoimunita, stav sítnice, věk a podobně. Přibližně deseti procentům pacientů laserovou operaci očí nedoporučíme.

Laser byl v oftalmologii malou revolucí. Dočkáme se v dohledné době něčeho podobného?

Aktuálně je největším boomem laserová operace šedého zákalu, což je novinka několik let. DuoVize byla prvním pracovištěm v ČR, které mělo pro tuto operaci femtosekundový laser LenSx. Zdokonalují se i umělé nitrooční čočky, aktuálně je k dispozici dokonce bifokální nitrooční čočka, která zlepšuje vidění do dálky, blízka i střední vzdálenosti. Pořád se hledá takový svatý grál - umělá čočka, která dokáže sama zaostřovat. Zkouší se čočka s mikročipem, jenž by ji řídil. Uvažuje se třeba o gelových čočkách a podobně. Za dveřmi je průlom v genové terapii očních chorob, kdy opravou genů už lze léčit několik vrozených chorob oka. Rozsáhlé výzkumy a vývoj genových mediátorů jistě brzy přinese ovoce.

Zůstanete u očí, nebo se hodláte věnovat i jiným oborům?

Zaměřujeme se také na dětskou oftalmologii, protože se u nás takto úzce prakticky nikdo nevěnuje. Od roku 2010 provozujeme i urologickou praxi a připravujeme spouštění projektu zaměřeného na chronická onemocnění.

To s očima příliš nesouvisí. Proč zrovna urologie?

Inspirovala mě k tomu smutná událost. Kolega, s nímž jsme zakládali NeoVizi, vážně onemocněl. Měl nádor na ledvině, který mu operoval profesor Marek Babjuk. Pak jsme se setkávali a uvažovali, že urologii vyzkoušíme na podobném modelu, jako děláme oftalmologii. Tedy že se na pacienta zaměřujeme více, než je obvyklé ve standardních zdravotnických zařízeních.

Ono je vůbec pozoruhodné, že si člověk s nelékařským vzděláním - vystudoval jste zdravotnický management na Masarykově univerzitě v Brně - založí zdravotnickou firmu, a ještě k tomu v oblasti léčby očí. Jak k tomu došlo?

Dostal jsem nabídku na brigádu, abych v nově budované neratovické nemocnic pomáhal s rozjezdem. Pokud by se dařilo, měl jsem tam možnost nějakého postupu. Ono se to rozjelo trochu více, a tak se z brigády stala regulérní práce na plný úvazek. Po nějaké době došlo ke změnám ve struktuře vlastníků, kteří měli o směřování nemocnice jinou představu, než jsem měl já, a pak přišla nabídka z jednoho očního pracoviště. A tam jsem nastoupil.

A zrodil se nápad na vlastní firmu?

Ano. Opět došlo k nějakému vývoji, který se lišil od mých představ. Tím pádem jsem se rozhodl založit vlastní oční pracoviště, kde to budu dělat po svém. Vyzkoušeli jsme náš model a ukázalo se, že funguje.

V takových případech přicházejí nabídky, že vás někdo koupi. Přišly?

Nějaké byly, ale já firmu prodávat nechci. Baví mě to, navíc máme plány do budoucna, takže rozhodně nezvažuji, jestli svou společnost prodám nebo ne.

Jako desetileté dítě jste byl roku 1983 ve skupině Čechoslováků, které unesli angolští protivládní povstalci. Vzpomínáte na to ještě, nebo jste tuto zkušenost už vytěsnil?

jsou tři skupiny lidí. Jedni se takové zážitky snaží vytěsnit a vůbec o nich nemluví, další o tom sice dokážou mluvit, nerozpláčou se, protože je to vskutku krajní situace. A pak jsou lidé, kteří nemají problém o tom vyprávět. Naštěstí patřím do té třetí skupiny. Beru to jako výjimečnou zkušenost. Možná je to i tím, že jsem byl dítě a vnímal to trochu jinak než třeba mí rodiče, kteří museli zažít obrovský strach o mě a mého mladšího bratra. Musím říct, že to mám stále relativně živé a na spoustu věcí si poměrně dobře pamatuji. Trvalo to tři měsíce, na to se zkrátka zapomenout nedá.

Co bylo nejhorší? Pominu-li to, že únos je sám o sobě děsivý.

Pamatuji si, že po nás stříleli. Vedle domu, kde jsme bydleli, vybuchovaly granáty, kulky se zapichovaly do zdi, my jsme leželi na zemi. Měli jsme mnohadenní pochody a i během nich jsme se dostávali do přestřelek. Ušli jsme přibližně tisíc tři sta kilometrů, prakticky bez přestávek, ve dne i v noci. Nejhorší byl asi hlad a pocit, že nevíte, co s vámi bude. To se ještě vystupňovalo, když jeden z rukojmích zemřel. Nakonec jsme z toho ale vyvázli.

Ovlivnila vás tato zkušenost v byznysu?

Vybavilo mě to jistou obezřetností, mít vždy otevřená zadní vrátka, nějakou rezervu, neriskovat úplně za každou cenu. Protože nevíte, co se kdy může stát. A pak je samozřejmě známo: „Co tě nezabije, to tě posílí“.

faktors20170824str-4771.JPG

Zobrazit dle zdroje

Zobrazit dle tématu

Zobrazit dle osobnosti

Ušetřete čas i peníze! Potřebujete se zeptat, objednat nebo se poradit? Zanechte nám svůj kontakt a my vám zavoláme zpět.

Zavolejte mi zpět Česká verze stránek

icosk icopl icoen icode