Spokojenost pacientů: celkovecelkovecelkovecelkovecelkove
Který zákrok je pro mne vhodný Kolik mě bude zákrok stát? Kolik ušetřím s laserovou operací Objednat na konzultaci

Epidemie dioptrií
28.08.2017

Statistiky krátkozrakosti uvádějí, že tímto onemocněním trpí zhruba 800 milionů až 2,3 miliardy lidí. To je ale docela velký rozptyl v číslech. Proč?

Je to dáno rozdílnou frekvencí této dioptrické vady u různých ras a národů. Což má samozřejmě podklad jednak genetický, ale také kulturní. Například v asijských zemích má krátkozrakost až 80 procent populace. Přikládá se to jejich písmu, které je velmi náročné na vidění z blízka. Celý život intenzivně namáhají zrak na blízké vzdálenosti, a tím přetěžují akomodační systém. To pak pravděpodobně vede k prohloubení krátkozrakosti. Je to ale jen teorie, kterou nelze prokázat. Přesný důvod vzniku krátkozrakosti zatím nebyl objasněn. Faktem ale zůstává, že u těchto národů je výskyt myopie (krátkozrakost, pozn. red.) opravdu extrémní. Na rozdíl od zemí evropských nebo USA, kde jí trpí zhruba 40 procent populace.

Ale uvádí se, že počet lidí s krátkozrakostí i u nás každým rokem rapidně narůstá. Proč špatně vidíme do dálky?

Dřív bylo činností, které vyžadovaly perfektní ostré vidění na dálku, ale i na blízko, minimum. Způsob života našich předků nekladl na ostrost vidění tak vysoké nároky. Dneska řídíme, střílíme, hrajeme golf, navigujeme, muži létají. I v činnostech do blízka máme na náš zrak extrémní požadavky, například při celodenní práci na počítači nebo s mobily. Při všech těchto činnostech pak lidé zjišťují, že jejich zrak není dokonalý, a chtějí ho vylepšovat. Nejde tedy o to, že bychom stále hůře viděli, ale spíš zvyšujeme nároky na své oči. Domnívám se, že to je ten hlavní důvod, proč lidé stále více vyhledávají lékaře, aby korigovali jejich dioptrickou vadu tak, aby měli zrak zcela ostrý.

Jsou na tom naopak některé národy s kvalitou zraku výrazně lépe? Údajně třeba domorodí lidé primitivních kmenů střední Afriky nebo Latinské Ameriky nemají téměř vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.

Nemyslím si, že bychom byli schopni jejich zrak kvalifikovaně posoudit, protože se s nimi jako lékaři vůbec nesetkáváme a ani na vědeckých kongresech se o těchto lidech nemluví. Žádný vědec ani lékař jejich oči tedy neřeší, rozhodně ne na vědecké úrovni. My máme spíše informace o civilizovaném světě, kde tento problém vzniká z těch důvodů, které jsem popsala. Ale je prokázané, že dioptrické vady ovlivňuje například tělesná výška. Vysocí lidé častěji hůře vidí do dálky. S tím, jak hodně rostou, totiž roste i jejich oko. Laicky řečeno, dlouhý člověk má i delší oko. A to bývá příčinou krátkozrakosti.

Promlouvá do očních vad i pohlaví?

V případě dioptrických vad ne. To mohu potvrdit i podle operací našich pacientů, kde je rozložení žen a mužů vyrovnané. Ale například taková barvoslepost, což je vrozená nedioptrická vada, výrazně častěji postihuje pány. Trpí jí okolo šesti procent mužské populace. Sice je to porucha, se kterou se nedá nic dělat, ale na plnohodnotný život prakticky nemá žádný vliv. Lidé s takovou vadou nemohou být například profesionálními řidiči, ale v běžném životě je to omezuje jen málo. Kvalita vidění i kontrast mají zachovaný, takže běžně řídit mohou, protože světelné signalizace v dopravním provozu jsou standardizované, tedy červené světlo je vždy to horní, zelené spodní. I když tedy nerozpozná tyto barvy, ví, co jejich rozsvícení znamená. A pak barvoslepost většinou nikdy není úplná. Zpravidla bývá postiženo vnímání jen některých barev či jejich odstínů, zbytek barev člověk vnímá normálně.

Dáváme nadměrným používáním zraku některým vadám vyniknout?

To platí především pro presbyopii, tedy špatné vidění do blízka. Zhoršujeme si ho intenzivní prací. Lidé si to sami často uvědomí po dovolené. Během roku se bez brýlí prakticky neobejdou, ale po čtrnáctidenních letních prázdninách, kdy dají očím odpočinout, nenamáhají je čtením ani prací na počítači, si pak všimnou, že leccos najednou přečtou i bez dioptrií. Obecně stres, celková únava, nevyspání a dehydratace presbyopii zhoršují. Pozorovala jsem to i sama na sobě. Někdy před třemi lety jsem měla pracovně velmi hektické období a v té době jsem zjistila, že mám dost zásadní problémy s viděním do blízka. Když stres a vyčerpání pominuly, oči se zregenerovaly a dalších několik let jsem byla úplně bez potíži. Těm, co dlouhodobě pracují třeba u počítače, se proto doporučuje dělat každou půl hodinu nebo hodinu krátké přestávky, kdy se pohledem zaměříme na vzdálený předmět, třeba okno a po chvíli na ještě vzdálenější, tedy na obzor za oknem. Tím uvolníme zaostřovací sval a dáme oku možnost si odpočinout.

Můžeme tímto „cvikem“ oddálit nutnost dioptrických brýlí?

Určitě, o pár měsíců, dokonce až let. Odpočinek má prokazatelně pozitivní vliv na zvládnutí počátečních fází presbyopie. Ale dříve nebo později brýle na blízko stejně nikoho neminou. O něco déle jim mohou odolávat jen slabě krátkozrací lidé, kteří si mohou sundat brýle do dálky a tím si kompenzovat zhoršený zrak do blízka, na rozdíl od všech ostatních, kteří si musí nasadit brýle na blízko.

Ti, co potřebují dioptrie na čtení i na dálku, svůj problém často řeší multifokálními skly.

To je pravda, ale ta přinášejí i řadu omezení. Naši pacienti si například stěžují, že se jim při větší fyzické aktivitě hýbe prostor a mívají při ní bolesti hlavy. Speciálně muži si v 80 % případů na multifokální brýle nezvyknou. Problém lze řešit ale i jednoduchým zhruba patnáctiminutovým zákrokem. Metodou Prelex můžeme odstranit jakýkoli počet dioptrií a zbavit se tak závislosti na brýlích trvale. Původní lidská čočka se vymění za nitrooční umělou, taktéž multifokální, která v oku zůstává navždy. Zhruba polovina Čechů a Slováků ale o této metodě stále neví.

Třeba ví, ale možná je problém cena takového zákroku.

Odstranění dioptrií na jednom oku tímto způsobem stojí v průměru okolo 30 tisíc korun. Pokud se použije laserová metoda (zákrok metodou Prelex lze provést klasickou, nebo laserovou metodou s využitím femtosekundového laseru, pozn. red.), je cena o zhruba 15 tisíc korun vyšší.

Podle průzkumu očních klinik zaplatí lidé za brýle s multifokálními skly v průměru necelých 16 tisíc korun.

Jenže ty musí co dva roky měnit, protože dioptrická vada s věkem narůstá. A pak jsou to jednoduché počty. Za několik málo let se pacient s multifokálními brýlemi dostává do vyšších částek, než když se nechá odoperovat. U mladého, řekněme čtyřicetiletého člověka, má taková operace smysl, jen pokud má nějakou větší dioptrickou vadu. Zájem lidí o tyto zákroky ale roste především po 50. roku, pro které má, podle mě, největší přínos.

Každoročně prý u nás stoupá počet takzvaných „medicínských“ zahraničních turistů, kteří si k nám jezdí pro levnější plastické operace nebo umělá oplodnění. Je i lepší zrak v Česku levnější než jinde v Evropě?

Rozhodně u nás vyjde takový zákrok levněji než třeba v Anglii, ve skandinávských zemích nebo ve Švýcarsku. Tam jsou podobné operace dvakrát, někde dokonce až třikrát dražší než v Česku. Někteří zahraniční turisté tu dokonce vyhledávají kombinace více druhů zákroků. Přijedou na pár dní, aby podstoupili plastickou operaci prsou, a píšou mi, zda by dva tři dny po operaci mohli jít na odstranění dioptrií. A to jsou už trochu přehnané požadavky. Ale mohu potvrdit, že operativní úprava zraku k nám cizince v posledních letech skutečně láká.

Jen nerozumím, proč ten velký rozdíl v cenách. Máme levnější materiál, nebo pracovní sílu?

Samozřejmě je to levnější pracovní silou. Výrobci přístrojů, implantátů a očních čoček si ceny svého zboží hlídají, takže jsou po celém světě plus minus podobné.

V poslední době se ale doslova roztrhl pytel s až podezřele levnými zákroky. Některé soukromé kliniky nabízejí operace dokonce na slevomatových portálech. Není to na úkor kvality materiálu nebo odvedené práce?

Bohužel obojího. Často slýcháme, že operace byla naplánována na stejný den jako předoperační vyšetření. Kliniky se tváří, že pacientovi šetří čas, ale ve skutečnosti hazardují s jeho zdravím. Nejdůležitější součástí celého zákroku je totiž právě kvalitní předoperační vyšetření. To rozhodně nemůže trvat půl hodiny. Opravdu důkladné vyšetření očí před operací trvá zhruba dvě a půl hodiny. Musí totiž odhalit i skryté oční vady, nemoci a případná rizika, která by na výsledek operace mohly mít negativní vliv. A to za 30 minut stihnout opravdu nejde. Když například zájemci o odstranění dioptrií lékař špatně diagnostikuje oční vadu, může pak takový pacient po zákroku špatně vidět na dálku i na blízko. Odoperovanou rohovku mu už totiž nikdo nevrátí, a tak pravděpodobně ponese doživotní následky. Nemluvě o tom, že některá pracoviště implantují čočky pořízené v rozvojových zemích, ale vydávají je za zboží pořízené ve Švýcarsku. Samozřejmě mají výrazně nižší cenu než ty od renomovaných výrobců. A bohužel i kvalitu.

Hrozí pacientovi s takovou čočkou komplikace?

Pochopitelně a nejsou nijak neobvyklé. Setkala jsem se s pacientem, kterému například na jedné nejmenované soukromé klinice dali do oka při operaci šedého zákalu čočku indickou, ale vydávali ji za výrobek švýcarské renomované firmy. Po operaci bohužel zjistil, že má na obou očích čtyři dioptrie. To je pro člověka, jenž byl dosud bez dioptrií, dost zásadní problém. Ale není nijak výjimečný. Ty levnější čočky z rozvojových zemí se totiž vyrábějí tak nějak přibližně. Není tedy garantovaný počet dioptrií, ale například ani jejich průzračnost. Ta je naprosto zásadní, protože nitrooční čočky v oku zůstávají na doživotí, je tedy potřeba, aby poskytovaly dobrý zrak celou tu dobu. Pokud ale nemají dostatečnou povrchovou úpravu a kvalitu materiálu, nasakují do sebe tyto levnější materiály z oka nejrůznější chemikálie a časem se mohou zakalit, zhorší se tedy i vidění, nebo dokonce mohou stimulovat okolní oční tkáň k jizvení a zašednutí.

Je možné pak oko znovu operovat a čočku vyměnit?

Ano, ale často je to dost rizikový výkon. Čočka totiž v oku zarůstá. Pak je reoperace velmi náročná, hrozí, že se naruší nebo poškodí některé struktury oka. Rozhodně to není jednoduché řešení a nelze spoléhat na to, že když zvolím levnější a nekvalitní materiál, tak ho v případě potíží vyměním. Cizinci, na rozdíl od Čechů, mnohem lépe chápou, jak zásadní je kvalitní lékařské vyšetření i použitý materiál. Myslím, že je to dáno naší historií, kdy jsme byli zvyklí, že je zdravotní péče zadarmo a není si jí proto třeba vážit.

Na druhou stranu je tady ale i nějaká lékařská etika a svědomí doktorů, kteří nekvalitní péči a materiály nabízejí.

Problém je, že řada těchto soukromých klinik není v rukou lékařů, ale ekonomů a bývalých ředitelů, kteří dříve vedli třeba průmyslový podnik a teď jen přesedlali do zdravotnického zařízení, jež řídí ekonomickými zásadami, nikoli zdravotnickými. Medicína je umění, vyžaduje cit a individuální přístup. Není možné jednotlivé výkony sekat jak na běžícím pásu, podobně jako někde v továrně. Jít po nízké ceně, aby klinika nahnala velké množství klientů, je cesta do pekel. Jedna kolegyně k nám z takového zařízení přišla. Vyprávěla, že už nemohla ani spát, protože se bála, kdy bude jaký průšvih. Lékaři jsou totiž přepracovaní a pacienty nevyšetřují pořádně, protože v limitech, které dostali od svého zaměstnavatele, na to zkrátka není čas.

Když jsme u toho času, řada pacientů ho chce ušetřit za návštěvu lékaře a pořizují si brýle přes internet, třeba z Číny. Je to bezpečné?

U brýlí to není vyloženě nebezpečné, ale není to ideální. Hrozí, že přes ně neuvidíte tak kvalitně, jak byste potřebovala. U takto pořízených skel totiž nebude mít člověk individuálně vyměřenou vzdálenost zorniček. Každý má od sebe oči jinak vzdálené a brýlové čočky musejí být vždycky centrované přesně na naše oči. Pacienti se standardně vzdálenými zorničkami možná budou spokojeni, ale ty ostatní mohou trápit bolesti hlavy a očí, točení hlavy nebo pocit větší únavy. Druhá věc je kvalita skel. Levné z internetu nemají obvykle takovou tvrdost, takže se snadněji poškrábou. Ale také se hůře udržují, protože kvůli levnější povrchové úpravě na nich snáz ulpívají mastnoty z obličeje. Ve výsledku pak přes ně i hůře uvidí. Volba takových brýlí je asi nejpřijatelnější pro lidi se začínající presbyopií, tedy u skel na blízko, kdy sedí doma a něco si čtou. V nejhorším je z toho budou bolet oči. Pro řešení krátkozrakosti je to ale podle mě vyloženě nevhodné. Při řízení s takovými brýlemi může člověk přehlédnout nějaký „detail“ a ohrozí ho to na životě.

A co kontaktní čočky?

Pořídit si tímto způsobem brýle sice není ideální, ale koupit si takhle čočky je vyloženě nebezpečné. Nejde totiž jen o kvalitu materiálu a o rozměry. Lidé si myslí, že když mají tři dioptrie a koupí si čočky o třech dioptriích, bude vše v pořádku. Zapomínají ale na to, že čočka leží přímo na oku, a tudíž musí mít přesně rozměry a zakřivení, jako má jejich oko. Nedávno mi volala kamarádka, také lékařka, a ptala se mě, jestli si může objednat čočky přes internet, když si dá stejné dioptrie, jako má v brýlích. Chvíli jsem na ni křičela a pak to pochopila. Chci tím říct, že osvěta je v tomto směru velmi nízká. A většina lidí si neuvědomuje rizika. Při výběru čoček je nutné znát zakřivení oka, jeho průměr a také ohniskovou vzdálenost. Ta je však jiná než u brýlí.

Čočky u nás nosí přibližně 150 000 lidí. V jednom z průzkumu jsem se ale dočetla, že zdravotní potíže má s očima více než 60 % uživatelů. To je dost. Čím to?

Většinu těchto problémů má na svědomí přemnožení mikroorganismů pod čočkami. Těm se můžeme vyhnout jedině používáním jednodenních čoček, které jsou ale velmi nákladné. U těch vícedenních je pak potřeba velmi úzkostlivě dbát o jejich mechanické a chemické čistění. Je nutné respektovat také dobu životnosti, a to nejen čoček, ale i čisticího roztoku a pouzdra. Uživatelé čoček například vůbec nevědí, že s výměnou roztoku by se mělo měnit i pouzdro. Většina z nich celou svoji „kariéru“ používá jen jedno jediné. Po plavání v bazénu nebo v přírodních vodách je nutné vždy čočky vyhodit, protože právě ve vodě se často pomnoží mikroorganismy, jež jsou pro oko nebezpečné. Pak už stačí jen drobné škrábnutí nebo natržení okraje kontaktní čočky, který může poškodit povrch oka. A když se v rance usídlí infekce, vznikne zánět rohovky a z něj pak dokonce vřed rohovky.

To už je asi velký průšvih.

Bohužel ale ne úplně raritní. Ve svém životě jsem jich viděla už docela dost. Naštěstí je to většinou poměrně bolestivé onemocnění, takže se podchytí v relativně časných stadiích, tedy ještě před tím, než vřed a s ním i oko praskne. Ale vždy vyžaduje hodně zdlouhavou, několikatýdenní až několikaměsíční léčbu, a to i během noci. Proto po koupání v bazénu vždy doporučuji čočky vyhodit a vzít si nové. Právě kvůli těmto rizikům považuji za nejbezpečnější řešení dioptrických vad operace nebo dioptrické brýle. Kontaktní čočky by pro člověka měly být spíš takovým přechodným řešením a cestou, jak si postupně zvyknout na život bez brýlí.

tema20170804str-38.jpg

Zobrazit dle zdroje

Zobrazit dle tématu

Zobrazit dle osobnosti

Ušetřete čas i peníze! Potřebujete se zeptat, objednat nebo se poradit? Zanechte nám svůj kontakt a my vám zavoláme zpět.

Zavolejte mi zpět Česká verze stránek

icosk icopl icoen icode